Jak se nezbláznit z úrody (příprava na zimu)

Ráda zahradničím. S vařením už je to horší. Zvládnu marmelády. Usuším bylinky a nastrkám mrkev do písku. Za pár dnů se poprvé chystám na jablečné pyré. Okurky nechávám na bráchovi, který je v tom mistr. A tak se nám spíž pomalu zaplňuje na zimu.




Letos je všeho požehnaně. Hlavně ovoce. Švestce jsme vyrobili opěrnou konstrukci, protože se jí pod tíhou plodů ulamovali větve. Rybízu byly plné mísy. Navařila jsem marmeládu, ale na keříčkách zůstalo ještě na pár sklenic. Angreštu si uzobávám při práci na zahradě. Smiřuju se s tím, že opadá a zůstane pro ptáky. Stejné je to s jostou. Něco sníme, zbytek ponechám přírodě.

Výčitky svědomí z toho mít nebudu. A kdyby náhodou ano, vzpomenu si na Bylinkovou Juliettu, která při sklizni nechávala olivovým stromům část jejich plodů se slovy. „Vy jste je nestvořily pro mě, ale pro sebe.“

Přiznávám, že víc mě baví práce venku než v kuchyni. Nejsem hospodyňka, jsem zahradnice. Mám ráda vůni půdy, raději se potím u rytí než u sporáku. Když už se do vaření a zavařování pustím, musí to být jednoduché.

Kamarádka mi v sobotu přehodila přes plot pytel žitniček. Tušila jsem, že máma z nich vařívá jablková povidla na koláče. Ale já koláče nepeču. Teta zase vaří jablečné pyré. A tak mi ho poradila. „Je to jednoduchý,“ řekla. Každý recept, který začíná těmihle slovy, ve mně vzbudí zájem.

„Nakrájíš oloupaná jablka na malé kousky, podliješ trochou vody s citronem, vaříš. Když se jablka rozvaří, přidáš cukr, zase vaříš. Přihodit můžeš skořici nebo řebříček. Až to zhoustne, naliješ do sklenic, postavíš dnem vzhůru jako marmeládu…“

Jasně. Marmeládu. To znám. Ve spíži už máme jahodovou a rybízovou – obě z vlastní sklizně. (Sejně mě na tom nejvíc baví, když na skleničky lepím samolepku homemade.)

Jablečné pyré je prý dobré na palačinky, které umí můj muž obracet ve vzduchu. Myslím, že bude báječné i do jogurtů nebo ovesné kaše, pokud si ji jednou za čas uvařím.

Co tam máme dál?

  • Cukety. Z nich se mi vaří dobře. Omáčky na těstoviny, rizota, pohankové nebo kuskusové směsi.
  • Dýně. Polévku zvládám. Je rychlá a výborná.
  • Mrkev. Naučila jsem se ji skladovat v písku. Vydrží nám celou zimu. Strouhám do salátu nebo z ní vařím polévky.
  • Petržel. To samé. Přidávám ji hlavně do polévek a občas do omáček.
  • Celer. To samé. Jíme ho i obalovaný, opékaný nebo pečený. Z kořenové zeleniny si taky zvládnu vyrobit domácí vegetu.
  • Červená řepa. V písku vydrží až do časného jara. Vaříme polévky, strouháme do salátů, odšťavňujeme.
  • Bylinky. Suším mátu, meduňku, květy měsíčku, řebříček, řepík, levanduli, tymián, oregano. Celou zimu máme domácí čaj a (některé) koření.
  • Cibule. Po sklizni ji dosušuju na půdě. Skladuju v košíku na schodech na půdu, kde je sucho a chladno.
  • Česnek. Letos bude úroda mizerná. Jinak je na tom podobně jako cibule.
  • Okurky. Na ty je specialista můj bratr. Za pomoc se zavařováním mám slíbeno pár sklenic.
  • Bramobory. Na ty je pro změnu expert můj muž. Ve sklípku vydrží do nové úrody.
  • Rajčata. Jíme je, co to jde. Prohřátá od slunce jsou nejlepší. A když je úroda velká, světe div se, zavařuju.
  • Papriky. Ty stihneme sníst. A chilli papričky usuším, abych si je mohla přidávat do omáček na těstoviny.

E-book Pěstuj zeleninu vás krok za krokem provede zahradničením – od výsevu až po sklizeň. Naučí vás, jak zeleninu pěstovat a přiblížit se zeleninové soběstačnosti.

Co se nevejde do sklípku a do písku, přijde do mrazáku. Zamraženou zeleninu si s sebou beru hlavně do městského bytu. To když přijdu domů z práce, je zima a chci rychle jíst, uvařím do dvaceti minut polévku.

A jak to máte vy? Raději zahradničíte, nebo zavařujete?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *