Přiznám se, že nemám ráda dny věnované tomu či onomu. Myslím, že svátek nesvátek bychom si měli prokazovat úctu, obyčejnou lidskou pozornost a slušnost. Tak mě dnes málem minul Den Země. Naši planetu pochopitelně miluju. Dává mi život. A jednou mě přijme zpět. Co bych to byla za člověka bez Země? Tak dnes, až vyjdu na zahradu, asi napřed pohledím záhony, dotknu se s láskou půdy. A až teprve potom se pustím do dalšího výsevu a sázení.
Duben se chýlí ke konci. Počasí je všelijaké. Chladno. Teplo. Slunce. Déšť. Přesto to raší a bují. Hlavně plevel. Včera jsem vytrhala dva nebo tři kbelíky plevelu. Přijde na kompost a stane se součástí přirozeného cyklu. Dnes mě čeká radostnější část.
- Výsev druhé várky ředkviček, rukoly a špenátu.
- Jednocení ředkviček a špenátu.
- Výsadba sazenic celeru a kedlubnu.
- Výsev řepy a černé ředkve.
O všem vám určitě napíšu. Užijte si i vy krásný Den Země. A myslete na ni jindy.