Byl jednou jeden zahradník, svobodný a šťastný

Můj muž rád pátrá, hlavně po předcích. Listuje starými knihami, matrikami, zažloutlými dopisy a úředními lejstry z minulých století. A tak přišel na to, že zahradník nebyl vždycky ten pán v klobouku, který okopával zeleninovou zahradu, zaléval skleník nebo stříhal růže v zámeckém parku.

V Lexikonu genealoga se píše, že zahradničení bylo pokládáno za svobodné povolání až do druhé poloviny 17. století, kdy byl v Praze z popudu okrasných zahradníků založen jejich cech. Patronkou zahradníků byla sv. Dorota a jejich symbol lze popsat asi takto: „mezi čtyřmi obdélníkovými záhony vyrůstá z kulatého záhonu keř bílé růže, přidržovaný rukou z oblaku, zatímco jiná ruka keř zalévá“.

Zahradníci se už od 14. století označovali podle plodin jako cibuláři, dýňaři, jablečníci, pěstitelé zelí apod. V této době ale pěstovali zeleninu a ovoce většinou za hradbami měst. Zahradníkem býval dříve označován také chalupník s menší výměrou pole, které bylo zpravidla ohrazené.

onions-248027_960_720

Mnohé se proměnilo, ale jedno zůstalo, zahradničení je (alespoň pro mě) spojeno se svobodou. Budiž nám zachována ve všech směrech.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *