Na zahradu dopadaly dopolední paprsky a z listů sytě zeleného salátu vysávaly poslední kapky závlahy. Mezi záhony se procházel vysoký mladý muž v holínkách. Občas se sehnul, aby utrhl hlávku salátu a opatrně ji vložil do bedny. O pár kroků dál rostly vysoké slunečnice, které žluté a oranžové květy natáčely ke slunci. Zpoza cibulové natě zářily květy lichořeřišnice. Nedalo mi to a dotkla jsem se prsty zeminy. Připomínala mi tu „moji“, i když jsem byla na druhém konci světa. Ve městečku Camas ve státě Washington. Na zeleninovou farmu Shady Grove Farm mě zavedla náhoda. Nebo spíš moje aljašská kamarádka Marilyn.
Severozápad USA jsem si zamilovala už před sedmi lety. Hory, lesy, v nich medvědi a jeleni, dlouhé silnice, kde nepotkáte živáčka, pole, na nichž společně roste kukuřice a fazole, drobné farmy, kde rostou hlávky zelí a hned vedle květiny. Milí lidé, co vás přivítají u sebe doma. Letos jsme se vrátili na známá místa a objevovali jsme nové.
Do Corbettu, což vesnice blízko Portlandu, za námi přiletěli Marilyn a Doug z Aljašky. Ve věku našich rodičů, dobrodruzi, pamětníci éry hippies. S nimi jsme po večerech pili whisky a ve dne jezdili na výlety. Marilynina kamarádka Aggie žije v Camas ve vedlejším státě Washington, a tak jsme se za ní vydali. Pokoje ve svém kouzelném dřevěném domě pronajímá přes Airbnb. Na rozlehlém pozemku přiléhajícím k domu má svoji zeleninovou farmu Steve.
Procházeli jsme se mezi záhony a ochutnávali lístky rukoly a rajčata. Steve je původně učitel. Zeleninu začal pěstovat letos na jaře. „Stal se ze mě farmář. Je to můj full time job. V létě mě pěstování doslova pohltí, v zimě učím v místní škole,“ vysvětlil mi, protože jsem se pochopitelně zvědavě ptala. Jeho farma je totiž krásná. Od každého něco: cibule, mrkev, červená řepa, rajčata, lichořeřišnice, saláty, mezitím květiny.
Steve má za sebou kurzy o zahradničení a farmaření a je vystudovaný biolog. Založit vlastní farmu se rozhodl před dvěma lety. Vystudoval organické farmaření a Center for Agroecology and Sustainable Food Systems v Santa Cruz v Kalifornii. Léta miluje půdu a práci se zemí. Měla bych dodat, že jeho farma je organická, takže nepoužívá vůbec žádnou chemii. Klíčový je pro něho ekologický rozměr. Pěstování zeleniny mu dává smysl z několika důvodů: je blízko půdy, prospívá životnímu prostředí a zároveň pěstuje zdravé jídlo pro místní komunitu.
„Práce s půdou je důležitá, aby vyrostla zdravá zelenina. Se zemí cítím zvláštní spojení. Moje malá, ručně kultivovaná farma, mi umožňuje, abych byl každý den v přímém kontaktu s půdou. Nemám traktor s velkými koly, takže většinu práce dělám ručně. Sázím, ryju, vysazuju. Při práci vidím hmyz, který je pro pěstování důležitý. Pozoruju život v půdě, sleduju teplotu a strukturu půdy,“ řekl.
Samozřejmě mě zajímalo, proč pěstuje mezi zeleninou i květiny (moc se mi to líbí a sama v zeleninovém záhoně květiny vysazuju). „Je to prosté, vážeme z nich pugéty a vozíme je na trh, kde je prodáváme stejně jako zeleninu. Co je ale důležitější, květiny přitahují opylovače a jsou důležité pro udržení diversity,“ uvedl a dodal: „A pochopitelně jsou také pěkné.“
Pozorovala jsem, jak do bedýnky skládal saláty a chystal se na trh, který měl v jednu hodinu začít dole ve městě. Při tom jsem se ptala, jak přišel na své první zákazníky. „Mezi prvními si od nás zeleninu kupovali lidé na trhu. K prvním odběratelům patřila také restaurace ve Washougal. Udělal jsem si čas na to, abych objel restaurace v okolí a nabídl jim organickou zeleninu. Pomohlo to, naše komunita zákazníků roste, a to především díky místnímu trhu,“ prozradil mi. V jedné takové restauraci jsme se najedli, než jsme zašli za Stevem na trh.
Pár stánků. Hodně zeleniny, květin a voňavého jídla. Koupili jsme si kávu a veganský čokoládový koláč. Před deštěm jsme se schovali pod přístřešek a rozhlíželi se kolem. Lidé nakupovali nádherné květiny, do tašek skládali zeleninu. Později jsme se zastavili u Stevova stánku, koupili mrkev, zelené fazolky a salát.
„Co bude dál? Těším se na příští rok. Chystáme se rozšířit farmu. Zatím ale ještě nevíme, kolika trhů se budeme účastnit,“ dodal. Spojením „my“ nemyslí nikoho jiného než sebe a svoji ženu, učitelku na místní škole, které mu po odpoledních chodí pomáhat na trh nebo na farmu. „V budoucnu bych si rád koupil kus vlastní země. Myslím, že by se tím prohloubilo spojení se zemí, pokud by mi půda patřila,“ uzavřel povídání s tím, že je vždycky rád, když může svoji farmu ukázat návštěvníkům. A prý stojí i o případné dobrovolníky.