Novostavba, bazén, anglický trávník, okrasná zahrada a přede dveřmi smutný labrador, kterého si nikdo nevšímá. Tohle není můj styl. Miluju roubenky, rozkvetlou louku, divokou zeleninovou zahradu a veselé křížence. Ráda se procházím po louce plné bílých kopretin, fialových zvonků, růžových kohoutků a vysoké trávy. Bzučí to na ní. Žije to v ní. Louky jsou nádherné, užitečné, a proto je paráda, že se k nim zase vracíme.
Můj nejmilejší Rexík a jeho louka
K jedné louce mám obzvlášť hluboký vztah a posledních několik týdnů ji nemůžu minout bez uslzených očí. V lednu to bylo šest let, co na ní seděl starší pejsek. Nádherný kříženec s úžasnými tlapkami, kouzelným čumáčkem a slepýma očima. Vyčerpaný. Nevěděl, kde je. Nevěděl, kam dál. Vzali jsme ho s sebou do auta a vylepili plakáty, kde to šlo. Takový nádherný pejsek musí přece někomu chybět! Nechyběl.
Nakonec se ukázalo, že je z naší vesnice. Jmenuje se Rexík a jeho majitel o něj nestojí. Zůstal u nás. Až do půlky letošního dubna. Veselý. Vyrovnaný. Milující. Milovaný.
Poslední noc se se mnou loučil ve snu. Vstupoval na louku, kde to nádherně kvetlo. Všude samé kopretiny, zvonečky a kohoutky. Pestrobarevní motýlci. Stála jsem na druhé straně a dívala se, jak mu září oči, které jsem nikdy před tím neviděla. Byl vyrovnaný, šťastný a veselý. Nastal jeho čas. A tak jsem ho se slzami v očích nechala jít. Na jeho louku, kde je mu určitě báječně. Stýská se mi, Rexíku, a na tu louku se nikdy nepřestanu dívat s láskou.
Tak to je můj příběh z poslední doby. Ale ten jsem vám psát původně nechtěla. Chtěla jsem psát o louckách a o jejich kráse. O tom, jak jsou užitečné. Třeba proto, že je na nich zvířátkům tak dobře. Těm, co vidíme. I těm, co nevidíme, protože jsou moc malinkatí.
Louka krásná, vlažná, pohostinná
Louka je voňavá, barevná a nádherná. Táhne se z jednoho konce k druhému, od lesa k poli a zase zpátky. Jenže louka nemusí být jen vně. Za vaší zahradou. Můžete ji mít i na zahradě. Třeba v Německu mají lidé na zahradě louku celkem běžně. U nás se výhodami louky necháváme přesvědčit jen pomalu.
Zatímco anglicky střižený trávník musíte sekat co týden nebo čtrnáct dní, louku stačí posekat dvakrát za léto. Nejlépe kosou, pochopitelně. Bez hluku, smradu a zplodin. Sekání kosou je báječné fyzické cvičení, které bývá přirovnáváno k meditaci. Kdo už stál ráno za rozbřesku s kosou na orosené louce, dobře ví.
S loukou je mnohem míň starostí, než s trávníkem. A velikou výhodou je, že zadržuje vodu. Což se hodí, zvlášť s ohledem na poslední suchá léta. Louka v sobě na rozdíl od krátce posekané trávy nebude mít žlutá suchá kola, jakoby vypálená od sluníčka.
Louka prospívá hmyzu, obzvlášť motýli a včeličky si na ní libují. Budou vás za to milovat. Tím, jak se pořád dokola seká tráva, nemají třeba právě motýli čas na to se vyvinout a vylíhnout. A to je škoda, protože jaké by to bylo léto bez modrásků, žluťásků nebo pavího očka.
Jak vytvořit kvetoucí louku?
Kvetoucí louka na zahradě bohužel nevznikne lusknutím prstů. Potřebuje čas, třeba i roky, aby byla krásná. Na louce by měly růst různé druhy travin, jetel, kvetoucí rostliny. Rozmanitost je žádoucí, a tak zde najdete třeba i bylinky, jako je jitrocel, třezalka nebo řebříček. Dříve rostl na loukách docela běžně třeba i řepík. Máme to štěstí, že na louce za domem nám alespoň pár takových bylinek přece jen vyrůstá.
Dnes už se běžně prodávají luční výsevní směsi, takže pokud po kvetoucí louce opravdu toužíte, začněte ji tvořit. Třeba se to na poprvé nepovede, ale na podruhé už ano.