REPORTÁŽ: Nomádská komunitní zahrada v Berlíně

Cestou do Berlína jsem si v průvodci se spoustou stylizovaných fotek četla, že tohle velkoměsto je plné zeleně a má nejnižší emise oxidu uhličitého. Když nás turecký taxikář vyklopil u hotelu a prásknul nám s kufry, protože jsme mu nechali jen malé spropitné, byla jsem rozpačitá. Kolem svištěla auta, beton střídal beton a vzduch byl nasáklý kouřem z výfuků. Tohle, že je zelený Berlín? V tu chvíli jsem netušila, že za rohem se rozkládá komunitní zahrada, kde i přes hluk a dýchavičnost velkoměsta rostou cukety, dýně, rajčata a hory bylinek. Pojďte malou nevzhlednou brankou nahlédnout se mnou. Vezmu vás do nomádské komunitní zahrady Prinzessinnengärten. Pokračování textu REPORTÁŽ: Nomádská komunitní zahrada v Berlíně

Pěstuj své město i vesnici

Města se probouzí ze své šedivé ospalosti. Tu a tam jsou zarostlá prostranství protrhána, zryta, vysazují se slunečnice, měsíčky nebo jiřiny. Proluky ožívají. Zato vesnice zaostávají. Za plot zahrady už někteří lidé nevidí. Pokaždé, když vyjedu pryč, otevírají se mi oči – vidím krásná zákoutí, nápaditost, stačí třeba jen květník před vchodem. Před pár dny mě oslovilo městečko Auvers-sur-Oise nedaleko Paříže, kde odpočívá Vincent van Gogh. Pokračování textu Pěstuj své město i vesnici