S typickou šmouhou na tváři, neklamným znamením, že jsem zase sázela nebo plela, jsem se zamračeně postavila na besídku u roubené chalupy. Unavená sama ze sebe. Můj muž mě objal. „Nebuď kakabus.“ Jenže jsem a chci být. Mám zrovna depku. Pokračování textu Kvete ti to, nebuď kakabus