Uteklo to nějak moc rychle. Není to přece tak dávno, co jsem sela? Už je po sklizni. Oddalovala jsem ji a nechala se nést intuicí. Ještě ne, ještě chvilku. V sobotu dopoledne jsem sklidila a spustil se déšť. Oddechla jsem si. Vydechly i záhony. Jako znovuzrozené vystavily svou hrbolatou tvář osvěžujícím kapkám. Pokračování textu Zelenina spí pod střechou v písku