Česnek do země. Než úplně zamrzne

Říká se, že nejlepší doba na vysazení česneku je těsně před tím, než země zamrzne. Jenže poznejte to. Počasí si s námi celý rok trochu pohrává. Teplý začátek listopadu připomínal spíš jaro než podzim. A pak začaly plískanice. Dokonce napadlo trochu sněhu. Česnek jsem napřed namořila a pak ho ukryla do studené zeminy. Myslím, že se mu bude dobře spát, i když zatím půda pořád nezamrzla. Pokračování textu Česnek do země. Než úplně zamrzne

Co pěstovat v zimě? Třeba řeřichu za oknem

Po sklizni je zahrada prázdná a pustá. Hřeju se u kamen, ve kterých praská dřevo. Spřádám plány na příští rok, ale stejně mi to nedá. Tak vezmu misku, vatu, semínka řeřichy. Protože poslední dobou mám pořád chuť na něco zeleného a čerstvého. Řeřichu za pár dní sklidím a bude výtečná. Pokračování textu Co pěstovat v zimě? Třeba řeřichu za oknem

Zelenina spí pod střechou v písku

Uteklo to nějak moc rychle. Není to přece tak dávno, co jsem sela? Už je po sklizni. Oddalovala jsem ji a nechala se nést intuicí. Ještě ne, ještě chvilku. V sobotu dopoledne jsem sklidila a spustil se déšť. Oddechla jsem si. Vydechly i záhony. Jako znovuzrozené vystavily svou hrbolatou tvář osvěžujícím kapkám. Pokračování textu Zelenina spí pod střechou v písku

Pěstuj své město i vesnici

Města se probouzí ze své šedivé ospalosti. Tu a tam jsou zarostlá prostranství protrhána, zryta, vysazují se slunečnice, měsíčky nebo jiřiny. Proluky ožívají. Zato vesnice zaostávají. Za plot zahrady už někteří lidé nevidí. Pokaždé, když vyjedu pryč, otevírají se mi oči – vidím krásná zákoutí, nápaditost, stačí třeba jen květník před vchodem. Před pár dny mě oslovilo městečko Auvers-sur-Oise nedaleko Paříže, kde odpočívá Vincent van Gogh. Pokračování textu Pěstuj své město i vesnici

Červená řepa, kaštany a cappuccino

Že se to počasí vyvedlo! Slunce dneska prosvětlovalo žluté listy tak sytě, až jsem tomu nevěřila. Obloha modrá. Vzduch hebký a svěží. Dneska jsem dobyla řepu a pak šla na kaštany. S kamarádkou, se kterou jsme je sbíraly už před… spousty let. Ten strom tam stojí pořád. Pokračování textu Červená řepa, kaštany a cappuccino

Rýmička. Když to na záhonech přeženete

Byl to báječnej den. Já vám o něm psala. A má pokračování. Už ne tolik radostné. Jmenuje se rýmička. Sedím na gauči, oblopená horou posmrkaných kapesníků, vedle sebe hrnek s čajem oslazený pořádnou porcí medu. To je tak, když někdo v půlce října ryje záhony v tričku. Pokračování textu Rýmička. Když to na záhonech přeženete

Byl báječný den, s půdou, koníkem a měsícem

Cítila jsem jí už z dálky. Voněla tím nejopojnějším parfémem. Skoro jako na jaře. Načechraná, ladně rozprostřená, tmavě hnědá, plná energii a síly. Opravdu je podzim? Je. Listí kolem košatého kaštanu leží bezvládně na zemi. Ořechy už jsou posbírané. A já s hráběmi upravuju záhony. Pokračování textu Byl báječný den, s půdou, koníkem a měsícem

Petržel kadeřavá – nať, která má šťávu

Jsem na tu zelenou kudrnatou bylinku pyšná. Dva roky jsem ji vysévala a nic. Až letos. Přičítám to dokonalé půdě plné živin, žížal a taky dobrému světlu, které jsem jí letos dopřála. Tak petržel kadeřavá voní a září svěží zelenou barvou. Nemůžu se jí nabažit. Pokračování textu Petržel kadeřavá – nať, která má šťávu

Šípky akorát na sušení

Podzim se na pár dnů zahalil do ponurého kabátu. Mlhy, déšť, šero brzy večer, tma pozdě ráno. Přiznám se vám, měla jsem pošmournou náladu. Na zahradě jsem se už rozloučila s rajčaty a jako každý rok nestačily dozrát všechny rajské plody. Do tepla jsem odnesla taky choulostivou bazalku posvátnou a muškáty. To vám na radosti nepřidá, když víte, že se zahradnická sezóna chýlí ke konci. Ale o to víc chodím na procházku a sbírám šípky. Pokračování textu Šípky akorát na sušení