Nezapomeňte na Barborku. A na klidný Advent :-)

Přeju ti klid. Aspoň trochu klidu. Napsala jsem dnes do e-mailu kamarádce. Adventní běsnění si jen představuju. V supermarketech je mi fyzicky špatně přes rok. Natož o Adventu. A koledy ráda slyším až na Štědrý den. Klid jsem našla včera v lese, dneska na poli. Seběhla jsem dolů k potoku, kde jsme si hrály jako děti. Tráva kolem byla poeticky zbarvená mrazem. Přes stromy nejkrásnějšího kopce zářilo slunce. Rituálně jsem si vykouřila tabák. A šla jsem pomalu do zahrady, kde zbylo ještě pár stromů ze starého sadu. Utrhnout si Barborku. 

Jsem šťastná za Advent prožitý v lese, na polích a na zahradě.

Ačkoli se tady stromy netřpytí leskem jako vánoční smrky oblečené do zlatých a stříbrných ozdob, které se rozsvítily uprostřed náměstí.

Taky si ráda ohřeju ruce o svařák provoněný skořicí. Ale lituju oslíka, který jako loni a jako předloni podupává ve vydupané slámě na náměstí. A lidi ho krmí hrstmi granulí koupených ve vedlejším automatu.

To radši ne.

20161204_111257

Dnes je teda Barborky, vzpomněla jsem si cestou na zahradu. Ustřihla jsem si čtyři větvičky z třešně, kterou možná před sto lety vysadil děda. Přinesla z půdy ošatku ořechů z ořešáku, jenž se rozvětvuje možná osmdesát let. Budu je louskat. A vzpomínat. A napíšu dopis Ježíškovi.

Ale napřed, jak to bylo s tou Barborkou….

Jak to bylo s Barborkou

Na počátku byla svatá Barbora. Patronka věží, horníků, ale třeba i sedláků, tesařů, kuchařů, dívek, zajatců, umírajících. Aby toho, holka, neměla málo, daly jí na starost ještě ochranu proti bouřce, ohni, horečce a moru. Jak to tak v nešťastných legendách bývá, byla mučena a odsouzena k popravě. Cestou utrhla větvičku, která jako zázrakem uprostřed zimy vykvetla. A od té doby se Barborky trhají a čeká se, jestli vykvetou. Každý z nás tak může způsobit malý, docela malinkatý zázrak.

Jak se dřív slavily Barborky

Když lidi měli víc času, protože nemuseli koukat na televizi, obrážet supermarkety a pořád kontrolovat mobil, zabavili se různými rituály a slavnostmi. Třeba dívky řezaly větvičky Barborek (většinou třešní), a když jim vykvetly, do roka se vdávaly. Když děvče nevědělo kterého, natrhalo si více větviček, pojmenovalo je po chlapcích a toho, jehož větvička vykvetla nejdřív, si měla vzít. I když už jsme vdané, svatbu chystáme nebo jsme dlouhodobě zadané, stejně bychom si pro tu Barborku mohly zajít. On totiž živý květ na vánočním stole krásně vypadá.

20161204_140932

A jak na to?

  • Jako Barborky se trhají většinou třešňové větvičky. Ale poprosit můžete i jabloň.
  • Větvičky by měly přejít mrazem. To je letos trochu problém. Ale vyřeší to den v mrazničce.
  • Poté větvičku naložte do teplé vodní lázně (cca 40°C) a nechte ji tam pár hodin.
  • Potom vložte do vázy a postavte na teplé a světlé místo.
  • Pravidelně větévkám vyměňujte vodu.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *