Pěstuj své město i vesnici

Města se probouzí ze své šedivé ospalosti. Tu a tam jsou zarostlá prostranství protrhána, zryta, vysazují se slunečnice, měsíčky nebo jiřiny. Proluky ožívají. Zato vesnice zaostávají. Za plot zahrady už někteří lidé nevidí. Pokaždé, když vyjedu pryč, otevírají se mi oči – vidím krásná zákoutí, nápaditost, stačí třeba jen květník před vchodem. Před pár dny mě oslovilo městečko Auvers-sur-Oise nedaleko Paříže, kde odpočívá Vincent van Gogh. Pokračování textu Pěstuj své město i vesnici

Červená řepa, kaštany a cappuccino

Že se to počasí vyvedlo! Slunce dneska prosvětlovalo žluté listy tak sytě, až jsem tomu nevěřila. Obloha modrá. Vzduch hebký a svěží. Dneska jsem dobyla řepu a pak šla na kaštany. S kamarádkou, se kterou jsme je sbíraly už před… spousty let. Ten strom tam stojí pořád. Pokračování textu Červená řepa, kaštany a cappuccino

Rýmička. Když to na záhonech přeženete

Byl to báječnej den. Já vám o něm psala. A má pokračování. Už ne tolik radostné. Jmenuje se rýmička. Sedím na gauči, oblopená horou posmrkaných kapesníků, vedle sebe hrnek s čajem oslazený pořádnou porcí medu. To je tak, když někdo v půlce října ryje záhony v tričku. Pokračování textu Rýmička. Když to na záhonech přeženete

Byl báječný den, s půdou, koníkem a měsícem

Cítila jsem jí už z dálky. Voněla tím nejopojnějším parfémem. Skoro jako na jaře. Načechraná, ladně rozprostřená, tmavě hnědá, plná energii a síly. Opravdu je podzim? Je. Listí kolem košatého kaštanu leží bezvládně na zemi. Ořechy už jsou posbírané. A já s hráběmi upravuju záhony. Pokračování textu Byl báječný den, s půdou, koníkem a měsícem

Petržel kadeřavá – nať, která má šťávu

Jsem na tu zelenou kudrnatou bylinku pyšná. Dva roky jsem ji vysévala a nic. Až letos. Přičítám to dokonalé půdě plné živin, žížal a taky dobrému světlu, které jsem jí letos dopřála. Tak petržel kadeřavá voní a září svěží zelenou barvou. Nemůžu se jí nabažit. Pokračování textu Petržel kadeřavá – nať, která má šťávu

Šípky akorát na sušení

Podzim se na pár dnů zahalil do ponurého kabátu. Mlhy, déšť, šero brzy večer, tma pozdě ráno. Přiznám se vám, měla jsem pošmournou náladu. Na zahradě jsem se už rozloučila s rajčaty a jako každý rok nestačily dozrát všechny rajské plody. Do tepla jsem odnesla taky choulostivou bazalku posvátnou a muškáty. To vám na radosti nepřidá, když víte, že se zahradnická sezóna chýlí ke konci. Ale o to víc chodím na procházku a sbírám šípky. Pokračování textu Šípky akorát na sušení

Když ořešák neplodí, natlučte mu

Ořešák je můj nejoblíbenější strom. Protože je legračně košatý a pod jeho zelenými listy je v létě nejlepší stín. Taky proto, že si se mnou hraje. Jako dneska. Zase jsem chodila pod jeho větvemi a sbírala ořechy. Co chvíli rozevřel zelené slupky a spadl další ořech a zase další. Potom jsem hrabala jeho voňavé listí. Poletovalo všude kolem. Zrovna, když jsem hrábla na jednu stranu, zafoukal vítr na druhou stranu. Žluté lístky poletovaly všude kolem. Ale tenhle ořešák vždycky neplodil. Pojí se s tím příběh. Pokračování textu Když ořešák neplodí, natlučte mu

Sklizeň a radostný podzim

I přes to sucho se nám urodilo. Kila mrkve i petržele. Spoustu dýní, červené řepy, nespočet lístků křupavého špenátu a salátu. Hodně svazků ředkviček. A taky plné hrsti bylinek. Sklizeň vrcholí právě teď, na podzim. A to je velký důvod k radosti. Pokračování textu Sklizeň a radostný podzim