To jsem já. A pěstuju zeleninu

Tak to jsem já. Zrovna si nesu košík plný zeleniny. Je tam mrkev, červená řepa, dýně, cuketa, černá ředkev, dva druhy petrželové natě, rajčata. I přes to letošní sucho mě zelenina nenechala ve štychu. A musím přiznat, že období sklizně miluju.

Vlastně miluju jakékoli roční období. Země voní pokaždé jinak. Na jaře je svěží. Rozproudí krev v žilách, takže v sobě najdu dost síly zrýt záhony. V létě překypuje energií. Na podzim voní těžce, jak v sobě pohlcuje odumírající části rostlin.

Země je živá. Občas ji pohladím. Jindy si s ní povídám. Hýčkám ji. Čechrám její hroudy. Kypřím. Zalévám. Víc nepotřebuje. Raduje se a radostně plodí. K radosti mé. Protože si z kuchyně odskočím tu pro mrkve. Tu pro petržel. Tu pro hrst bylinek.

A radujou se i pocestní. Protože každý, kdo jde kolem si odnese tašku plnou špenátových listů. Křupavý hlávkový salát. Mladou sladkou karotku. Voňavou petrželovou nať. Šťavnatou cuketu.

Tak nás vlastně půda činí šťastnými všechny. A za to velký dík.

 

One thought on “To jsem já. A pěstuju zeleninu”

Napsat komentář: Anna Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *